Hovory s Annamalai svámím 11

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

HOVORY O SEBEREALIZACI 

Annamalai svámí

přeložil Rudolf Skarnitzl

Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.

Toto je jedenáctá část četby na pokračování. Přechozí první, druhou, třetí, čtvrtou, pátou, šestou, sedmou, osmou, devátou a desátou část si můžete přečíst na těchto odkazech.

Otázka: Jak poznáme džňánina?

A.S.: Pro pokročilého hledajícího existuje jeden základní symptom, který je charakteristický, když je v přítomnosti džňánina. Jestliže se mysl hledajícího utiší, bez jakéhokoli úsilí, pak je to dobré znamení. Ale není to test, který by byl platný či rozhodující pro každého. Když nezralý hledající je v přítomnosti džňánina, pak jeho či její mysl zůstanou pravděpodobně stejně aktivní jako předtím. Pro běžného člověka je velmi obtížné poznat, kdo je či není džňánin. Není žádný pevný a spolehlivý test.
     To mi připomíná povídku, která pochází od Rámakršny. Jeden sádhu seděl v samádhi ve stínu stromu blízko silnice.
     Jakýsi muž šel po silnici a všimnul si sádhua a pomyslel si: „Ten je nejspíše opilý.“ Sádhu se totiž poněkud třásl, a tak se muž domníval, že to je třes opilce.
     Za chvíli šel po silnici jiný člověk, a když spatřil sádhua, jeho myšlení mířilo k jinému závěru, říkal si: „Ten vypadá šťastně, asi čeká na svou milou.“
     Slunce se už klonilo k obzoru, když šel po silnici další muž. Spatřil, že tam někdo sedí ve stínu stromu a pomyslel si: „To bude zloděj, který se tu zřejmě pod stromem skrývá, aby mohl vyrazit a přepadnout toho, kdo půjde kolem. Aby mi nemohl nic udělat, raději se mu zdaleka vyhnu.“ Učinil proto malou okliku poli, protože se tak cítil bezpečněji.
     Brzy potom se objevil čtvrtý muž, který byl na duchovní cestě pokročilý a rozpoznal svatozář okolo hlavy sádhua.
     Ihned si pomyslel: „To musí být osvícený člověk,“ a tak přistoupil k němu a poklonil se mu.
     Lidé vidí džňániny svými pokřivenými čočkami mysli. Nic jiného nemohou vidět. Když si dáte na oči žluté brýle, vše, co uvidíte, bude žluté. Změňte barvu skel a barva, kterou uvidíte, se také změní. Džňánin nemá zkreslující čočky, které by zahalovaly, lámaly nebo měnily jeho vizi. Vidí vše jako Boha, jako svého vlastního átmana.

Otázka: Jak získáme nezakrytou, neroztříštěnou vizi?

A.S.: Bhagaván napsal ve Čtyřiceti verších o Skutečnosti, že vnímané objekty jsou stejné povahy jako ten, kdo je vnímá. Ve stavu bdění vidí fyzické oči předměty hrubohmotné. Ve snu vidí jemnohmotné oči předměty snového života. Nad tím je oko átmana. Jelikož je neomezené a nehmotné, to, co „vidí“, je neomezené a nehmotné. Džňánin je samotným átmanem, proto vidí a poznává jen átmana.
(A.S. tu zmiňuje čtvrtý verš: „Když je bytost v tvaru, svět a Bůh jsou také v tvaru. Je-li bytost beztvará, kdo může její tvary vidět a jak? Může to, co vidíme, být jiné přirozenosti než vidící oko? Átman, jakožto oko, je neomezené oko.“ Bhagavánovo vysvětlení tohoto verše můžeme nalézt v Mahájóze (1973: 72): „Pokud oko, které vidí, je okem z masa, pak vidí hrubohmotné tvary. Je-li oko vybaveno čočkami, pak může vidět věci, které normálně nejsou k spatření. Je-li okem mysl, pak jsou vidět jemnohmotné formy. Z toho vyplývá, že vidící oko je stejné povahy jako spatřený objekt, tj. oko samo o sobě je tvarem, a proto nevidí nic jiného než tvary. Vlastní sílu vidění však nemá ani fyzické oko ani mysl. Skutečné oko je átman. Jelikož je beztvaré a je čirým neomezeným Vědomím, Skutečností, nevidí žádné formy.“ A.S. pokračuje dále ve svém sdělení)
     Átman září stále a vždy. Pokud jej nemůžete vidět, protože vaše mysl jej zakrývá či rozkouskovává, pak musíte svůj pohled kontrolovat. Přestaňte pozorovat okem mysli, jelikož takové oko je schopné vidět jen to, co mysl před ním promítá. Chcete-li vidět okem átmana, zhasněte projektor mysli. Neomezené oko átmana samo odhalí, že vše je jedno a nedělené.

Pokračování příště...