Hovory s Annamalai svámím 5

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

HOVORY O SEBEREALIZACI 

Annamalai svámí

přeložil Rudolf Skarnitzl

Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.

Toto je pátá část četby na pokračování. Část první, druhou, třetí, čtvrtou a šestou si můžete přečíst na těchto odkazech.

Otázka: Řekl jste, že pouhé žití v blízkosti Arunáčaly by mohlo být dobrou sádhanou. Stejné musí být, když žijeme v blízkosti džňánina. Vypravoval jste mnoho povídek, jak život s Bhagavánem změnil lidi, i takové, kteří nevyvíjeli mnoho úsilí v meditaci nebo vykonávali jen nějakou formální sádhanu.
A.S.: Ano, byli jsme nesmírně zvýhodněni tím, že jsme byli v jeho přítomnosti a vykonávali obyčejné každodenní práce. Byl vždy na dosah tomu, kdo potřeboval poradit se sádhanou. Byli jsme také zvýhodněni jeho přítomností, že nám byl příkladem, jak si v životě správně počínat.
Většinou Bhagaván vypadal jako bezstarostný, shovívavý, tolerantní dobrácký otec. Pokud jsme se neřídili jeho instrukcemi v různých situacích našeho života, na chvíli to vypadalo, že nám dovoluje, abychom šli svou vlastní cestou. Někdy se i zdálo, že souhlasí s některými špatnými věcmi, které jsme prováděli, ale pomalu, když k tomu byl pravý čas, nás přivedl zpět na jeho vlastní cestu.

Otázka: Takže když lidé dělali věci, které byly opravdu špatné, tak si nestěžoval ani nezasáhl?

A.S.: Když Bhagaván žil v jeskyni Mangového stromu, jakýsi Džáda svámí mu nadělal mnoho potíží. Zpočátku, když se poznali, když Džáda svámí prováděl púdžu, pozval vždy Bhagavána a žádal ho, aby tloukl na buben ve chvíli, kdy obřad dospěl k vrcholu. To samozřejmě mělo ukazovat, že Bhagaván při púdže zastává funkčně nižší místo než Džáda svámí. Džáda svámí dělával z púdži velkou podívanou, takže veřejnost a kolemjdoucí poutníci pokládali takový obřad za atraktivní. Samozřejmě že dojem, který Džáda svámí púdžou vyvolával, byl velmi impozantní. Měl dlouhé rozcuchané vlasy, divoký pohled, takže vypadal jako archetyp asketického sádhua.
Nicméně mnoho lidí si při púdže všimlo zářivého výrazu mladého chlapce, který tloukl na buben, a někteří se začali před nim sklánět, protože zachytili něco z jeho zářivé svatosti.
Když to zpozoroval Džáda svámí, začal velice žárlit, a aby znovu získal pozici první osoby, začal návštěvníkům říkat: „On je mým žákem, takže i jemu se můžete poklonit.“
Bhagaván nikdy nic nenamítal, když se Džáda svámí choval tímto způsobem a nepravdivě ho prohlašoval za svého žáka.
Když se však ukazovalo, že Bhagaván sám od sebe přitahuje stále větší množství lidí, Džáda svámí začal tak žárlit, až se pokoušel Bhagavána z hory odehnat. Jednou, když Bhagaván seděl venku před jeskyní Virúpákša, Džáda svámí se ho pokusil zabít tím, že se snažil na něj svalit velký balvan. Bhagaván seděl zády k Džáda svámímu, avšak zaslechl, jak se valí menší kameny před velkým balvanem a tak byl varován, vyskočil a chytil Džáda svámího přímo při činu. Když ho takto přistihl a zeptal se, co to dělá, Džáda svámí začal předstírat, že to byl jen žert, a říkal: „Udělal jsem to proto, abych zjistil, zdali se lekneš.“
Bhagaván ho ani po této události nikdy nekritizoval a oba dva pak ještě mnoho let žili blízko sebe na hoře.

Pokračování příště...