Neuroanatomie analytické mysli - 2. část
Text publikujeme s laskavým svolením presidenta Ramanášramu pana Anand Ramanany.
Než se vrátíme k tématu diskutovanému v předchozí části, kdy jsme zkoumali převahu analytické mysli v digitální době, měli bychom si připomenout mimořádné historické okolnosti, ve kterých se nacházíme.
Odborníci nám říkají, že dominance analytické mysli nastala po mnoha staletích rozvoje civilizace. Lidská činnost směřuje k větší komplexnosti a propojenosti a tak zaznamenáváme v posledních stoletích bezprecedentní změny, např. na počátku 19. století začínající celosvětovou urbanizaci, industrializaci, automatizaci a mechanizaci, umožněnou parním strojem, začínající v polovině 19. století, následný vývoj spalovacího motoru a nástup komunikačních technologií na konci 19. století, posun směrem ke globalizované ekonomice v polovině 20. století a příchod silikonového čipu, digitalizaci a vysokorychlostní komunikaci na konci 20. století.
Vliv rozsáhlých změn se vyostřil během COVID lockdownu, kdy zjišťujeme, že se nacházíme tváří v tvář dalšímu bodu zlomu v historickém vývoji lidstva. Lockdown zvýraznil přítomnost tlaku, který nás stále naléhavěji vhání do budoucnosti. Při přechodu do éry post-COVIDové, hyperdigitalizace téměř zaručuje, že se nikdy k dřívějšímu způsobu podnikání nevrátíme.
Odborníci nám říkají, že vyprazdňování korporátních kanceláří během lockdownu a nahrazování prací online z domova má být trendem dohledné budoucnosti, směřujícím k virtuálním zasedáním, k plánování a poradám prostřednictvím videokonferencí. Zoom symposia podporovaná umělou inteligencí budou „kanceláří“ post-COVIDové éry, protože veřejná sféra neúprosně upadá a každým dnem se stává stále virtuálnější, stále vzdálenější, stále technologičtější. Historici tvrdí, že nesmírná změna, kterou lidstvo prošlo za posledních několik set let, bude ničím ve srovnání s tím, čím se chystáme projít – čím už nyní procházíme.
Toto je kontext, jímž budeme navazovat na první část textu o rostoucím přiklánění se ke strategické mysli. Zrozeni z výše zmíněných historických podmínek se uprostřed změn takového rozsahu, v jakém jim žádná předchozí generace čelit nemusela, cítíme lapeni. Ať už se těmto změnám bráníme nebo je vítáme, svět, jak ho známe, pomíjí – a to velmi rychle. Změny jsou stresující a my budeme potřebovat Bhagavánovu praktičnost: situace je taková jaká je; naším úkolem je inteligentně posoudit povahu této bouřlivé změny a využít k jejímu směřování své zdroje. Klíčové bude zajištění širokého nadhledu, tj. jasnosti, vize a pochopení Bhagavánova učení, které je aktuální za všech historických okolností.
Toulání pozornosti
V první části jsme si vypůjčili jazyk neuropsychologie, abychom lépe porozuměli, jakým směrem se naše reakce na rostoucí dominanci analytické mysli možná bude muset ubírat. Dokončili jsme část pojednávající o neuropsychologických studiích zabývajících se účinky intenzivního používání elektroniky, mimo jiné zjištěním, že intenzivní používání těchto zařízení stimuluje denotativní vědomí levé hemisféry a atrofuje intuitivní vědomí pravé hemisféry. Neuropsychologický pohled zde nabývá na významu, protože v důsledku změn vnitřního prostředí mysli a mozku se do popředí dostává celá řada problémů, v neposlední řadě všechny typy nepozornosti. Na jádro problému ukazují studie, které naznačují, že toulání pozornosti koreluje s kardiovaskulárními chorobami, depresemi a úzkostí – třemi epidemiemi 21. století.
Tato studie nám připomíná větu z Talks, kdy byl Bhagaván dotázán, co je měřítkem pokroku v duchovním životě, na což odpověděl: „nepřítomnost myšlenek v mysli“ (Talks § 618). Vypadá to, že Bhagaván zde popisuje zdravou, komplexní pravohemisférickou funkci, osvobozenou od toulání pozornosti. Jsou-li kardiovaskulární onemocnění medicínskou příčinou smrti číslo jedna a převládají-li v současném světě deprese a úzkost, uděláme dobře, přijmeme-li Bhagavánovo doporučení a najdeme způsoby, jak trénovat pozornost a obnovit zdravou rovnováhu mezi analytickou a komplexní funkcí vědomí.
Harvardský neuropsycholog Richie Davidson provedl ve své laboratoři na univerzitě ve Wisconsinu v Madisonu studii zahrnující stovky subjektů – mezi nimi i tibetské mnichy - a zjistil, že toulání pozornosti bylo časté, avšak zkušených meditujících se příliš netýkalo. V souvisejících studiích také prokázal, že pozornost lze trénovat, což by pro sádhaky a Ramanovy oddané nemělo být žádným překvapením. Ale i Ramanovi příznivci mohou být zaskočeni zjištěním, jak zpupné jejich mysli v hyper-digitální éře jsou. ¹
V jednom z testů používaných Dr. Davidsonem bylo sledování dechu subjektů po dobu 30 minut, s požadavkem stisknout elektronické tlačítko při každém devátém dechu. Zde bylo zřejmé, do jaké míry je subjekt schopen zůstat po delší dobu soustředěn na počítání dechu. Ti, kteří měli zkušenosti s meditací, si vedli celkem dobře, zatímco jiní ne. Tento test si může kdokoli z nás provést doma, nicméně i meditující mohou být překvapeni, jak obtížné to může být, obzvláště po předcházejícím intensivním používání elektroniky.
Na rozdíl od Bhagavánovy generace by většina z nás v hyper-digitálním věku nebyla schopna toto jednoduché cvičení provést úspěšně, ale již u druhého či třetího dechu by zaznamenala rušivé myšlenky. Než dosáhneme dechu pátého, můžeme se v počítání i ztratit. Zjištění, že nemáme funkční způsob regulace své mysli, může být frustrující, dokonce až bolestné. Pokud ale dokážeme toto cvičení provádět po delší dobu bez nadměrného vyrušování myšlenkami nebo ztráty v počítání, pak se pravděpodobně těšíme zdravé rovnováze mezi analytickou a komplexní funkcí vědomí a ani naše používání elektronických zařízení není nutkavé. Proč ale digitální technologie zhoršují toulání pozornosti?
Intenzivní používání elektroniky může mimo jiné způsobit zvýšení hladiny kortizolu v krvi. Kortizol, produkovaný za stresových podmínek zvýšenou činností nadledvin, je hormon, který aktivuje organismus, tak, aby byla zajištěna jeho maximální reakce v případě ohrožení. Toulání pozornosti je jen jedním z jeho účinků. Jak zvýšení hladiny kortizolu v krvi pociťujeme? Je to ten nervózní pocit, který zažíváme v situaci, kdy nastane panika nebo stres. Totéž může nastat i po delším používání elektroniky. Bhagaván, který žil v době předdigitální, se s příznivci postiženými stresem digitálního věku potýkat nemusel. O toulání pozornosti však věděl a nabídl lék.
V nesnázích se lidé někdy uchylují k omamným látkám, které jim, zdá se, poskytují dočasnou úlevu. Při dlouhodobých potížích však musí být omamné látky užívány opakovaně, což nevyhnutelně vede ke snížení víry ve vlastní schopnosti a ztrátě pocitu osobní hodnoty. Všechna náboženství proto před jejich používáním vždy varovala. Například virtuální aktivity, používané jako kompenzace lockdownem vynucené izolace, sice poskytují dočasnou úlevu, ale současně zvyšují pocit osamělosti rozptylováním naší pozornosti. Úzkost, vyvolaná osamělostí volá po shovívavém a zdravém vyvážení (např. pravidelnou meditační praxí). Je uměním podívat se na nutkání používat digitální zařízení s citem a pracovat s ním trpělivě, rozpoznat, jak obrovskému množství výzev v současné době čelíme. Nejistota a obavy vyvolané náhlou změnou vyžadují spíše empatii než cenzuru. Stejně jako závislost získávanou po dlouhé roky nelze překonat najednou, i vybudování zdravého návyku v užívání digitálních technologií vyžaduje dlouhodobý trpělivý přístup.
Očištění mysli
Bhagaván nám říká, že vytváření prostoru uvnitř uvažující mysli, což ovlivní i toulání pozornosti, závisí na očištění mysli. To v konečném důsledku vede k redukci myšlenek a pochopení nesamostatné povahy analytické mysli. Znamená to přestat hledat v přemýšlení útočiště. Jak to ale udělat prakticky? Bhagavánovou zásadní metodou byla vičára, tj. zkoumání podstaty analytické mysli. Zkoumáme touhu uchylovat se k myšlení. Při zjištění (na základě dotazování), že analytická mysl není naším pravým domovem, se obavy zvyšují, protože nenalézáme nic podstatného nebo trvalého, čeho bychom se mohli chytit. Intenzita tohoto strachu je příčinou opakujícího se cyklu, tedy dalšího lpění na analytické mysli jako na útočišti. Přechod od myšlení ke komplexní pozornosti závisí na odpoutání se od konceptů a umožnění naší pozornosti vybudovat základnu v otevřeném vědomí, které nemá žádný střed, ale obsahuje a vyplňuje vše. Přílišná stimulace analytické mysli se odráží v naší neschopnosti tolerovat paradox, neschopnosti být si vědom jemné nuance, prostupující všemi úrovněmi naší reality.
Nestvořené světlo
Já je nestvořeným světlem, které osvětluje všechny věci, světlo strategické mysli však není jejím vlastním, ale je propůjčené od Já. Rozškatulkovaná, oddělená a odpojená strategická mysl si představuje, že může stát mimo Já, že může rozpoznávat Já jako objekt. Ale žádné takové privilegované referenční místo neexistuje. Tak jak jsme viděli v první části, že pro Archiméda nelze najít, vyjma Země samotné, místo, z něhož by mohl Zemí pohnout, tak ani Já nemůže být pouhým objektem ve vesmíru, ale spíše je nádobou vesmíru. Vně Toho neleží nic, ani poznávající. Zobrazování Já systémovým myšlením strategické mysli vychází z metodicky slepého úhlu. Pojmenovává, teoretizuje a spekuluje o Já, ale nemůže se s Já sjednotit. Strategická mysl zná Já pouze jako vyobrazení, znázornění a představuje si, že jeho zobrazení je věcí samo o sobě. ² Jinými slovy, zaměňuje mapu a teritorium. Protože zobrazení tvořená strategickou myslí jsou vším, co ví, předpokládá, že jsou vším, co je. Tradičně se tomu říká samsára, konkrétně považovat svět obrazů (zdání) za realitu. Strategická mysl neboli mysl myslící (manas) je jednou ze smyslových schopností (indrijáni), je nástrojem vědomí. Není však čistým vědomím samotným. Problém vzniká, když se nástroj chybně považuje za zdroj. Bhagavánovo dotazování je navrženo tak, aby odkrylo zmatek a odhalilo nástrojovou povahu strategické mysli. Dotazování potvrzuje, co Bhagaván vždy říkal o egu – že je nepodstatné. Ale nestačí vědět toto teoreticky, říká Bhagaván. Požaduje, abychom to poznali zkušenostně: „Když mysli dojdou zdroje a stojí zmatená před nezodpověditelnou otázkou, pak je převzata vyšší mocí a Já stojí odhaleno.“ ³
Spatříce jednou, že zobrazení v naší mysli nejsou vším, začínáme překonávat propast mezi obrazným uvědomováním si a globálním vědomím.
Hledání tam, kde nemůže být nalezeno
Čtenář si může vzpomenout na často citovanou příhodu Nasruddina, kterého jednou v noci našel jeho soused na kolenou pod pouliční lampou před jeho domem, jak zběsile hledá svoje klíče. Na otázku, kam je upustil, Mullah odvětil: „Upustil jsem je uvnitř domu, ale tam je veliká tma; venku je více světla. “
Ačkoliv se tomuto příběhu smějeme, poukazuje na bláznovské chování nás všech, co spirituálně hledáme v době, jíž vévodí neustálá aktivita mysli. Pro upřesnění – pro strategickou mysl jsou charakteristické bystrost, přehlednost, jasnost a hmatatelnost, zatímco cesta, která vede Za, je před zraky skryta a zahalena temnotou. Omezíme-li pátrání jen na oblast strategické mysli, hledáme Bhagavána tam, kde ho nelze najít. V běžném jazyce se identifikace se strategickou myslí (nebo s tělem, osobností, našimi úspěchy nebo čímkoliv jiným) nazývá egoismus. V dřívějších dobách bylo toto nahlíženo jako špatnost a bylo spojováno s démonem nebo ďáblem. Bhagaván to tak ale nevnímal. Když si všiml, že oddaní podléhají narcistickým sklonům, místo aby jim to vyčítal, projevoval trpělivost a soucit. Věděl, že náš egoismus připomíná spíše ránu zrozenou z nevědomosti než démona nebo ďábla. Neposuzoval ego nepřiměřeně, protože intuitivně chápal, že odsouzení a zavržení jen zatlačují narcistickou tendenci hlouběji do nevědomí, čímž zvyšují její ničivost. Ego pro něj nebylo něco, co by mělo být zničeno (koneckonců, řekl, že ego je ne-existující) ale je něčím, skrze co má být hleděno.
2 Věc sama o sobě (Kant’s Ding an sich) jsou objekty tak, jak jsou.
Bylo tedy přirozené, že Bhagaván přistupoval ke všem lidem bez rozdílu. Věděl, že jsme všichni svým zmatením znevýhodněni stejně, a současně jsme obdarováni shodným dokonalým dědictvím. Věděl, že nikdo není ve své podstatě duchovně vybaven lépe než druhý, protože duchovní pokrok cílí k překonání této jediné mylné představy. Společenské postavení nebo vyšší vzdělání nejsou zárukami pokroku, ba naopak jsme-li jsme ztotožněni se svým společenským postavením nebo svým vzděláním, jsme svázáni představou, že jsme svou strategickou myslí.
Bhagavánovo znovuobjevené Ticho
Nyní je třeba říci, že vičára je aktivita začínající ve strategické mysli. Jak ironické. Ale i Bhagaván přirovnával ego k holi, používané k rozdmýchávání pohřební hranice, která bude sama nakonec plamenům odevzdána. Při takovémto zkoumání ega se odhaluje, že jeho skutečnou přirozeností je být služebníkem a ne vládcem, což vede k znovunastolení rovnováhy potřebné pro otevření cesty k Já. Poznávání strategické mysli prostřednictvím slov a myšlenek nelze přirozeně považovat za zkoumání a nemůže nás samo o sobě vysvobodit z jejích nástrah. Cokoli, co řekneme o strategické mysli, je pouze koncepční, zrozené z její říše, nic jiného než další znalost v jejím repertoáru není. Jinými slovy, prohlédnout lest strategické mysli není totéž jako přestat se s ní ztotožňovat. V tom spočívá problém jakékoli duchovnosti slov: slova pocházejí ze strategické mysli. Jak by nás tedy slova mohla přenést za slova?
V hyper-digitalizované éře, kdy Ticho ztratilo svůj „hlas“, je naší jedinou nadějí, že bychom se mohli nechat, rozpoznávajíce tento problém (třeba i prostřednictvím slov a myšlenek), inspirovat k postupnému povznášení svých životů a pomalému vytváření prostoru pro znovuobjevení Ticha. Již samotný tento záměr sám o sobě je malým vítězstvím, koneckonců nesnažíme se, aby strategická mysl nebo digitální svět zmizely, ale abychom se s nimi dostali do harmonického vztahu.
Obsedantní nutkání přemýšlet je velmi silné. Abychom toto nutkání překonali, snažíme se, znovu a znovu, svoji pozornost od myšlení odklánět. Pokud opakovaně selháváme, své úsilí vždy zdvojnásobíme. S každým neúspěchem a pocitem selhání se upevňují naše trpělivost a víra, že se jednou naše schopnost být soustředěný a nepodléhat nutkavému myšlení, pomalu vyvine. I když se takovýto úkol nezdá být složitý, je přesto, vzhledem k síle zažitých sklonů mysli, pro nás velkou výzvou. Pokaždé, když klopýtneme, znovu se zvedneme. Být osvobozen od nutkání myslet není absencí mluvených slov (hmotným tichem), ale tím, co Bhagaván nazval Tichem, tedy absenci nutkavých myšlenek, slov a chvění v mysli (Vnitřní ticho).
Závěr
Měli bychom si uvědomit, že elektronická zařízení zde zůstanou a budou nedílnou součástí života ve 21. století. Chraňme se však před závislostí na těchto zařízeních a používejme je přiměřeně a s respektem. Pokud je mysl v čase odpočinku od digitálních zařízení neodbytná, berme to jako znamení, že musíme svůj trénink pozornosti zintensivnit pomocí meditace, recitace manter, púdži, pouti, procházek v přírodě a digitálního půstu. Možná také potřebujeme zajistit, aby byl náš sociální život založen více na interakcích tváří v tvář než na setkáních výlučně virtuálních.
Ve 20. století se říkalo, že třicet centimetrů oddělujících hlavu od srdce je cesta na celý život; v 21. století, ve věku neurovědy, říkáme, že životní cestou je osm centimetrů oddělujících levou hemisféru od pravé.
Tato krátká vzdálenost od konceptuální mysli k mysli intuitivní je onou cestou, na kterou nás Bhagaván zve. Tato cesta obnáší vzdání se neodbytného nutkavého myšlení a zdánlivé jistoty, kterou nám přemýšlení poskytuje. Výměnou získáváme přístup k hlubšímu poznání Srdce, které se nepropůjčuje slovům. Od denotativního myšlení k intuici, od vědomí objektu ke komplexnímu vědomí, od teoretického poznání k sebepoznání, od konceptu k vhledu, od světského k posvátnému, od pozemského k transcendentnímu, od hlavy k srdci, od ega k Já, učíme se nechat se vést vírou, a ne zrakem. ⁴ Učíme se důvěřovat neviditelnému, osvobozovat se od omezujících slov, ideí, konceptů a myšlenek, abychom si konečně mohli odpočinout v Bhagavánově Tichu.
Zdroje:
¹ Dr Richie Davidson in public talk at Upaya Zen Center
² The thing-in-itself (Kant’s Ding an sich) are objects as they are
³ ‘The Bhagavan I Know’, Voruganti Krishnayya, Ramana Smrti, p. 182
⁴ 2 Cor 5:7
Článek pro vás přeložily naše lektorky MM a VL.
...
Přečtěte si také:
Neuroanatomie analytické mysli, část 1
