Hovory s Annamalai svámím 32

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

HOVORY O SEBEREALIZACI 

Annamalai svámí

přeložil Rudolf Skarnitzl

Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.

A.s.: Bhagaván mne velmi bedlivě pozoroval v letech, kdy jsem mu sloužil v ášramu. Jednou jsem zašel do chrámu Matky, kde bylo mnoho lidí, kteří hovořili o zcela světských záležitostech.

Bhagaván mě přivolal a řekl: „Proč byste měl jít s davem? Nechoďte tam, kde je mnoho lidí. Když budete chodit v davu, jejich vásany vás nakazí.“

Bhagaván mě vždycky vedl k tomu, abych vedl osamělý život a nestýkal se s jinými lidmi. To byla cesta, kterou pro mne vybral. Jiní lidé obdrželi odlišné instrukce, které zase prospívaly jim. Zatímco mne odrazoval od styku se společností, odrazoval mne i od tichého sezení v meditaci. To bylo v době, kdy jsem pracoval v ášramu. Tehdy, když mě Bhagaván spatřil sedět se zavřenýma očima, zavolal na mne a přidělil mi nějakou práci.

Při jedné příležitosti mi řekl: „Neseď a nemedituj. Stačí, když nezapomeneš, že jsi átman. Zatímco pracuješ, podrž tuto myšlenku neustále v mysli. Tato sádhana bude pro tebe dostačující. Skutečnou sádhanou je nezapomínat na átman. Sádhana nepředstavuje tiché sezení se zavřenýma očima. Ty jsi stále átman. Nezapomínej na to.“

Bhagavánův způsob nevyvolává válku mezi tělem a myslí. Nemá člověka k tomu, aby si sedl a bojoval s myslí se zavřenýma očima. Když sedíte v meditaci, zpravidla bojujete, abyste získali vládu nad myslí. Bhagaván nám neradil, abychom se tímto bojem zabývali. Říkal, že nemusíme s myslí válčit, protože mysl nemá skutečnou existenci. Říkal, že mysl je jen stínem. Radil nám, abychom si byli nepřetržitě vědomi átmana, zatímco vykonáváme každodenní obyčejné věci. V mém případě to dostačovalo.

Když rozumíte átmanu a jste átman, pak všechno se vám bude jevit jako váš vlastní átman. Když si tento pohled osvojíte, žádné problémy vám nevyvstanou. Protože jste všechno a všechno je átman, výběr mezi příjemným a nepříjemným nevznikne. Když si vezmete zelené brýle, pak všechno, co uvidíte, bude zelené. Když přijmete vizi átmana, pak vše, co budete vidět, bude átman a nic jiného než átman.

Pro mne vyplývalo z učení Bhagavána toto: Chcete-li poznat átmana, žádná formální sádhana není nutná. Vy jste stále átman. Zatímco pracujete, buďte si átmana vědomi. Přesvědčte sami sebe, že jste átman a že nejste tělo a mysl, a vždy se vyhýbejte myšlení „nejsem átman“. Vyhýbejte se omezujícím myšlenkám, které vás mají k tomu, že věříte, že nejste átman.

Jednou jsem řekl Bhagavánovi: „Jste vrcholem hory. Dosáhl jste vrcholu duchovního života, zatímco já jsem stále na úpatí hory. Prosím, pomozte mi dosáhnout vrcholu.“

Bhagaván odpověděl: „Bude zcela stačit, když se vzdáte myšlenky „jsem na úpatí hory“. Pokud toto dokážete, pak mezi námi není rozdílu. Jsou to jen vaše myšlenky, které vás přesvědčují, že já jsem na vrcholu a vy jste na začátku. Když se vzdáte tohoto rozdílu, budete v pořádku.“

Nepřijímejte takové postoje, při kterých automaticky zaujímáte názor, že jste omezení či nějak méněcenní.

Jindy jsem se zeptal Bhagavána: „V dnešní době mnoho lidí přelétá velké oceány ve velkých letadlech během několika hodin. Byl bych rád, kdyby Bhagaván vynalezl pro nás dobrou radu ve formě džňána-letadla, které by nás všechny rychle přivezlo k osvobození.“

Tehdy Bhagaván odpověděl: „My oba cestujeme v džňáninském letadle, jenže tomu nerozumíte.“

Ve svých odpovědích mi Bhagaván nikdy nedovolil, abych zastával přesvědčení, že jsem něco odděleného nebo jiného než on, nebo že jsem člověk s tělem a myslí, který potřebuje něco vykonat, aby dosáhl nějakého vyššího duchovního stavu. Kdykoli jsem mu položil otázku, která se zakládala na shora zmíněných názorech, vždy mě upozornil na omyl, který byl v otázce obsažen, a jemně mě přivedl zpět k pravdě, k átmanu. Nikdy mi nedovolil, abych se zabýval mylnými názory.

Otázka: Když jste byl v raných dobách v Ramanášramu, jaké další otázky jste Bhagavánovi položil?

A.s.: Když jsem poprvé potkal Bhagavána, kladl jsem mu otázky o osvobození. Co je nesvoboda, vázanost? Co je svoboda? a pod.

Muruganár, který seděl blízko, se při jedné z otázek zasmál a řekl: „Ten chlapec ani neví, co osvobození je, ani co je vázanost.“

Domnívám se, že se bavil nad prostotou mého dotazování. Když jsem začal sloužit Bhagavánovi, velmi pozorně jsem naslouchal všem filozofickým výkladům, které poskytoval. O různých aspektech védánty jsem také hovořil s Chadwickem a jinými stoupenci. Postupně jsem vstřebal učení až k bodu, kdy jsem mohl prohlásit, že mám účinné poznání Bhagavánova učení, včetně jiných systémů, o kterých byla řeč.

V jedné z pozdějších písní Muruganár psal o Bhagavánovi: „Přeměňujete v mudrce ty, kteří k vám přišli v nevědomém stavu. To je Ramanova milost.“ Vždy jsem tušil, že se to týká mne.

Zpočátku to nebylo lehké. Když jsem poprvé přišel do ášramu, byl jsem velmi zapomnětlivý a jen málokdy jsem si pamatoval, co Bhagaván řekl. Protože jsem byl tak zapomnětlivý, bylo mým zvykem brát si s sebou papír a tužku a psát si vše, co Bhagaván říkal.

Bylo mi jasné, že má zapomnětlivost je mi překážkou při účinném vstřebání jeho učení, a tak jsem jednoho dne k němu přistoupil a řekl: „Bhagaváne, mám velmi špatnou paměť. Prosím, požehnejte mi, abych měl dobrou paměť.“

Bhagaván se mi po několik minut díval do očí, aniž by cokoli řekl. Od toho dne se má paměť úplně vyjasnila a stala se ostrou. Papíru a tužky jsem se mohl klidně vzdát.